Sebepoznání

Probuzení z nečinnosti

Rozhodli jsme se začít mrazivě, aby hřejivá část nezněla příliš naivně. Nikoho nechceme strašit, cílem je šířit povědomí o základních věcech, které by měl každý vědět.

Před sty lety kolovalo mezi lidmi v různých obdobách tohle rčení: "Aby zlo vyhrálo, stačí, aby dobří lidé nedělali nic." A nyní, po dekádách zdánlivého vývoje a bláhových oslav, cítíme nový globální problém. Naše nečinnost celou dobu způsobuje utrpení. Kupodivu to fungovalo takhle dlouho. Nyní, když probíhají na světě změny, se snažíme pomáhat lidem obnovit tvárnost jejich mozku.

Tvárnost souvisí s přizpůsobením, přizpůsobení souvisí s vývojem, vývoj znamená přežití, a my lidé přežíváme skrze myšlení. Myšlení tak považujeme za smysl života.

Poslední staletí si lidstvo hledá cestu k rozumu, snaží se být v souladu s objektivní realitou. Bohužel nás poněkud svádí z cesty určitá série historických událostí - od kolonizování Afriky, přes odevzdání se materialismu, vlny troskotání finančních trhů přispívajících k pěstování "scarcity mindsetu", což je mentální rozpoložení, kdy člověk žije v objektivní hojnosti, ačkoli subjektivně má strach, že není zajištěn, což vede k vnitřnímu konfliktu, aktivnímu egu a tudíž impulsivnímu, bázlivému přístupu k životu, nesmyslné touze zapadnout, neschopnosti vystoupit ze sebe a promítnout se do ostatních, být v Teď. Vzniká lhostejnost působící utrpení a to utrpení se vrací z druhé strany zpět. Být v Teď znamená cítit v sobě celý svět a na základě toho jednat zodpovědně. Bez výmluv a vedlejších myšlenek. Ještě nezapomeňme zmínit neurologická poškození nesoucí se generacemi, způsobené mimo jiné olovem přidávaným do spotřebních předmětů nebo atomovými katastrofami.

Ať už byl záměr jednotlivých počinů jakýkoli, jejich následky tvoří naši současnost, kdy jednak nejsou zrovna dobré podmínky pro vývoj mozku čistě kvůli zhoršené genetice z výše zmíněných důvodů, a druhak neustálým "přikrmováním" pocitu individuality, oslavováním komfortu, vírou v peníze apod., se důsledky např. právě "scarcity mindsetu" dále prohlubují, a z lidí se tak mnohdy stávají velmi impulsivní stvoření.

Neuroplasticita

Teprve koncem 20. století se lidstvo začalo dozvídat, co se z něj vlastně stalo, a co důležitěji, jak to napravit. Učí o tom principy jako neuroplasticita. To je právě ta tvárnost mozku zmíněná na začátku.

Tvárnost souvisí s přežitím, proto je důležité ji obnovit a zachovat. My k tomu používáme begleri a studium. Studium zahrnuje např. právě neuroplasticitu a begleri skrze trénink jemné motoriky přímo podporuje činnost tohoto procesu, tudíž se nejedná jen o trénink nebo jen o studium, oboje jdou ruku v ruce a společně jsou vědomým vývojem. Protiklady tvoří celistvost. Tímto způsobem se učíme měnit k lepšímu. Nejdřív sebe.

Přežití je v přizpůsobení a přizpůsobení je v sebepoznání. Sebepoznání znamená rozšiřovat vědomí. Od impulsivity (akce a reakce bez "kalibrace rozumem"), přes afektivní/emocionální empatii (schopnost procítit emoce ostatních - projevuje se od útlého věku), kognitivní empatii (porozumění, jaká je příčina za emocemi sebe a druhých), až k aktivnímu empatickému počínání vstříc kolektivnímu vědomí.

Jsme superorganismus, a jako každé jiné tělo má buňky, každý z nás je buňka v tomto superorganismu. Co dělají buňky v našich tělech z masa a kostí? Plní svůj úděl, pomáhají k přežití organismu, se samozřejmostí se obětují jedna za druhou. Nám situaci komplikuje vědomí, protože nám dává možnost přestat dělat svoji práci a jít dělat něco jiného... Nebo vůbec nic kromě konzumace a plýtvání kolektivní energií.

Studium je tedy nutné k pochopení toho, co se nám vůbec honí hlavou.

Za dob, kdy se intersubjektivita vyznačovala tím, že se lidé učili rozdělávat první ohně, bylo naprosto v pořádku oddat se plošnému názoru - vedlo to k přežití, bylo to v souladu s objektivní realitou. Naopak dnes, kdy se intersubjektivita vyznačuje tím, že se lidé oddávají komfortu, je vyloženě sebedestruktivní slepě se oddat většině. Důležité je kritické myšlení.

Kritické myšlení souvisí se sebepoznáním a znamená odolnost vůči tlaku okolí. Dogmata jako "S kým jsi, takový jsi" se tu dají promítnout. Dříve neměli lidé ponětí o tom, že okruhy čelního laloku jsou potřeba cíleně trénovat (sebepoznání), a když nejsou, v důsledku má mozek tendenci rychle přijímat názory většiny jako svoje vlastní. Nemohl by tohle být důvod pro vznik tohoto dogmatu?

Dějí se tu dvě věci. Jednak neurocesty jednotlivců nejsou trénované, takže podléhají většinovému názoru, a druhak samotným faktem, že se něco opakovaně stává součástí naší neuroaktivity, se vytváří vzorec, a mozek je zkrátka takový, že opakujícím se vzorcům začíná věřit.

Dokážete si představit, jak dokonale vytrénované neuro-okruhy musí mít dnešní člověk, má-li čelit bambilionům podnětů denně.

Proto je smysluplný vývoj mozku důležitější, než kdy dříve. Zároveň teprve poslední dekády jako lidstvo začínáme zjišťovat, jak dětem zajistit efektivní vývoj od "spodních" oblastí mozku (primitivnější, sobečtější) až po ty "horní" (pokročilejší, kolektivnější) a poté dbát na rovnoměrné, avšak fluidní vyvážení levé a pravé strany.

Intersubjektivní a objektivní realita

V každém mozku jsou reakce na podněty rozhodnuty dřív, než si je mozek vědom rozhodnutí a zpětně je pak odůvodňuje. Není to vůle Boží, ani osud, ani předem určené, i když se to tak může zdát. Je to výsledek nastavení podvědomí. Záleží na tom, co naše samotná esence považuje za nejdůležitější k přežití, a k tomu se rozum snaží přibližovat. Tuto základní hodnotu lze měnit, nebo spíš (podle rysů neuroplasticity) programovat (postupně upravovat) - většinou něco takového nelze jednoduše "přecvaknout", chce to čas.

A jak už vám teď asi došlo, vlivem netrénovaných neurocest - nízké míry sebepoznání - bývá tato hodnota nastavena okolím (rodina, přátelé, kolegové, písně, filmy, reklamy, reklamy, a další reklamy) naprosto bez kontroly "majitele mozku". Takový mozek se stává klonem intersubjektivní reality.

"O nás, bez nás... A ještě k tomu v našich hlavách!", chtělo by se říct.

Jak je to vůbec možné? Pokud si pamatujete z první části ("Prvouka"), jak život vznikl z pravidelných vzorců, které zprvu ani nedisponovaly vědomím, už nejspíš tušíte, že podněty na které reagujeme, přichází právě z těchto všudypřítomných vzorců - objektivní reality.

A kam že to přichází?

Objektivní realita je velmi složitá, spletitá, a pro pokročilé části mozku, naše vědomí, není "zobrazitelná", protože naše vědomí zkrátka nemá kapacity celou objektivní realitu zobrazit. Proto je "v kontaktu s realitou" právě podvědomí, které následně posílá signály rozumu. Signál je zachycen, v mozku vzniká emoce, a ta je následně upravena rozumem. To je akce a reakce promítnutá rozumem, jak by měla u člověka fungovat.

Častější je však jiný scénář. Signál je zachycen, podvědomí jej vyhodnotí jako hrozbu (nejde ani tak o vyhodnocení, jako spíš o stav vnitřního konfliktu, ve kterém se mozek nachází), tím pádem je reakce binární, impulsivní a bázlivá. To je akce a reakce promítnutá egem.

"Utrpení v Africe/Tibetu apod. neovlivním." Tohle tvrzení bývá výsledkem zmiňovaného vnitřního konfliktu - kognitivní disonance. V tento relativně smutný moment už může rozum v podstatě jen najít výmluvu ("Stejně by to nemělo efekt.") a následně vzniklou emocionální díru zalepit např. novými hodinkami. A čím víckrát tohle mozek udělá, tím větší vzniká propast mezi vědomím a objektivní realitou.

Co když to dělá každý den stokrát, protože se tohle rozpoložení stalo výchozím nastavením?

Dobré na tom je, že tohle nemusí být definitivní. Nejsme otroky naší historie. Znovu se tu můžeme opřít o neuroplasticitu... S četností podnětů zesiluje iluze pravdy a sní rostou požadavky na "sílu vůle" k prolomení iluze, to sice ano, mozek je však trénovatelný, dokud dostává nejzákladnější živiny - "síla vůle" tedy bude zesilovat s tím, jak mozek nabývá na tvárnosti, což u většiny lidí vede v první řadě k úpravě jídelníčku a pohybových návyků a díky tomu tato energie jen poroste.

Jste nejlepší verzí sebe = jste nejlepší verzí ostatních (pomáháte ostatním např. překonat dogmata, byť jen pouhou přítomností, vlivem rozloženým v čase).

 Celistvost protikladů

"Vážně se jmenujete Šedí a mluvíte o černé a bílé jako vyvážených součástí totožné mince?" ... Ano!

 Udělejme poslední část opravdu stručnou. 

Celistvost protikladů.

Jednoduchým faktem zůstává, že subjektivita (náš názor) se doslova vyvinula z objektivity (samotného "vlákna vesmíru"). Jakmile tohle zavnímáte, začnete si klást otázky... Někteří lidé mluví o našem vědomí jako o něčem, co formuje vesmír, a je to celé matoucí.

Vytvořil vesmír nás, nebo my vytvořili vesmír? Tohle je přesně ten cyklus zkázy. Také je tu vidět, že položená otázka je stejně tak i odpověď. Odpověď je "Proč se snažím vybrat si jedno?" - Ano, stejně tak i odpověď může být otázka. Nebojujme s protiklady. Je to více náš stvořitel, než náš nepřítel.

Při pohledu do historie nám začíná být jasné, proč lidé mají tendenci vybírat si stranu, hledat jedno nejlepší cokoli... Dobré nebo špatné, tohle nebo tamto - "Přece to musí být jedno z nich!" - je to přímo tato indoktrína, co nás tolik svádí z cesty a nutí bloudit.

Příroda se vyvinula za sebe samotnou tím, že vytvořila člověka (člověk tento potenciál "zdědil"), tudíž ano, vesmír nás vytvořil. A také ano, od té doby, co člověk nabyl vědomí, má do značné míry možnost ovlivňovat objektivní realitu, tudíž utváří vesmír. Chcete si tu vybírat jednu stranu?

Vybírání jedné strany je příznak egoistického přístupu.

Snažíme se lidem dát víc než motivaci... Je to něco, v co se dá věřit.

Tyto časy jsou jedinečné tím, že většina lidí má přístup k neskutečně rozsáhlé knihovně informací, aby dokázala být lepší verzí sebe-sama... Aby se každý mohl vidět ve hvězdách a hvězdy v sobě. Nakonec budeme schopni nechat jít i strach ze smrti. Každý se může zakuklit a transformovat!

Poznámka: text vznikl BEZ asistence A.I.