Prvouka

Dětský mozek je jako nepopsaný list papíru. Když se narodíme, ještě nemáme žádné názory, zkušenosti ani předsudky. Na tento „papír“ se teprve budou zapisovat všechny naše zážitky, myšlenky a to, co se naučíme od ostatních. Je proto důležité nezaplnit ho mylnými představami, například nenávistí vůči lidem s odlišnou barvou papíru... Když do něj ale zapíšeme zvídavost, laskavost a pochopení, bude z něj krásný příběh.

 Zanechme teď metafor a pojďme zjistit něco o našem původu – o tom, jak jsme se sem vůbec dostali. Připraveni?

Zrození vesmíru

Všechno začalo dávno, před miliardami let, kdy v celém vesmíru nebylo ani živáčka. Jen drobné částice - hlavně vodík a helium - si bez záměru pluly prostorem a různě do sebe narážely. Postupně na ně začala působit gravitace – síla, která všechno přitahuje. Díky ní se tyto částice shromažďovaly do obrovských oblaků, kterým říkáme mlhoviny. 

Z těchto mlhovin se zrodily hvězdy. Ty pak nějakou dobu zářily a až nastal jejich čas, rozplynuly se do všech stran, přičemž vznikly nové částice - mezi nimi i kyslík. A jak si tak nově vytvořený kyslík plul prostorem, z ničeho nic narazil na odvěký vodík a ejhle, vesmírem začaly putovat první částice vody, připraveny stát se kolébkou všeho života na naší planetě.

První život na Zemi

Trvalo to ještě miliardy let, než se ve vodě na naší planetě objevily první buňky. Byly to úplně jednoduché formy života, ale právě z nich postupně vzniklo všechno živé. Můžeme je chápat jako naše předky. To jsme my.

Z buněk se staly rostliny, ryby, obojživelníci, plazi, savci – a nakonec člověk. V určitém bodě jsme se vyvinuli nad zvířata, a to tím, že po celou dobu našeho vývoje se snažíme přijít všemu na kloub. Na rozdíl od jiných tvorů člověk nevyvinul hustou srst nebo ostré drápy, ale myšlení. Učil se chápat svět kolem sebe a hledal smysl toho, co vidí a prožívá.

Člověk je doslova život, který si začal uvědomovat sám sebe, své prostředí a všechny jeho důsledky. Tohle nás odlišuje od ostatních zvířat. My nejen žijeme, ale i přemýšlíme o tom, proč žijeme.

Struktura světa

Jaký je tedy náš původ? Pravidelná struktura vzniklá z náhodných kolizí.

Když se podíváme na svět kolem sebe, všechno má nějakou strukturu – uspořádání. Například minerál pyrit tvoří přesné krychle s pravými úhly. Dělá to automaticky, bez přemýšlení. Dá se říct, že „plní svůj smysl“, ale bez vědomí. Ano, i kámen je projevem života. Vznikl stejným způsobem, jako my - tím, že se z prapůvodních částic staly pravidelné vzorce. 

Lidský mozek není jako minerál. Také má svou strukturu vytvořenou stejnými vesmírnými mechanismy, ale na rozdíl od kamene je tvárná (plastická) – neustále se mění, vlastně nejsme žádné dvě vteřiny po sobě stejná stvoření. Učíme se, měníme názory, roste naše vědomí a tvoříme si světonázor.

Naše vnímání však vzniklo stejným způsobem jako například naše prsty, z původních vesmírných mechanismů, a proto by se mělo učit následovat vzorce objektivní reality, žít s pokorou a ne si tvrdohlavě vymýšlet vlastní pravidla.

Naše vnímání reality

Každý z nás vnímá svět trochu jinak.

To, co opravdu existuje, se nazývá objektivní realita – třeba fakt, že voda je mokrá.
To, jak to cítíme my, je subjektivní realita – třeba že nám ta voda přijde moc studená.
A když se na něčem shodne většina lidí, třeba že je důležité pít vodu, vzniká intersubjektivní (společná) realita – naše dohoda o tom, co považujeme za pravdu.

Naše vědomí neumí zobrazit celou objektivní realitu - ta je filtrovaná přes naše smysly, zvyky a přesvědčení. Brokolice vám subjektivně nemusí chutnat, to však nic nemění na objektivním faktu, že je to potravina prospěšná pro náš organismus. Pokud většina lidí pochopí, že je dobré jíst brokolici, stává se tohle přesvědčení intersubjektivní realitou.

Všechno kolem nás – hvězdy, kameny, stromy i lidé – je složeno z těch samých částic. Vesmír funguje podle pravidelných vzorců a zákonů, které tu byly dávno před námi.

Jsme jen malý kousek vesmíru, který si začal být vědom toho, že existuje. 

A to je na tom to nejúžasnější.

Doporučení pro práci s textem (2. stupeň ZŠ)

Cíl práce s textem:

• Rozvíjet u žáků zvídavost, schopnost propojit vědecké poznatky s filozofickým přemýšlením a podporovat kritické myšlení a empatii.
• Porozumět propojení mezi přírodou a člověkem – uvědomit si, že všechno na světě má stejný původ.

Možné úkoly:

• Práce s textem: shrnutí přečteného textu pro potvrzení porozumění a případné dovysvětlení nových pojmů.
• Diskuze
  • V čem je rozdíl mezi tím, co víme a tím, čemu věříme?
  • Jak se formují názory?
  • Co ovlivňuje naše myšlení?
  • Jak by vypadala společnost, která by víc žila podle objektivní reality?“
• Vymysli další příklady objektivní reality, subjektivní reality a intersubjektivní reality
• Esej na téma „Jsem částice, která se rozhodla přemýšlet.“
• Plakát nebo digitální prezentace: „Já jako součást vesmíru“

• Krátké video / podcast: rozhovor o tom, co znamená být člověkem