(EN below)

Begleri

Begleri je hmatové neurokognitivní tréninkové zařízení, jež přirozeně rozhýbává všechny prsty a celkově trénuje jemnou motoriku, čímž podporuje proces neuroplasticity. Mozek tak nabývá větší tvárnosti, přizpůsobivosti a lepší schopnosti soustředění. Spojení praktického a mentálního cvičení pak vede ke zlepšení schopnosti promítnout se do různých situací a ostatních lidí. Ne promítnout do nich svoji zkušenost, ale stát se jejich zkušeností, což je prospěšné pro obě strany. Jedna strana dostává pochopení, druhá příležitost použít zkušenosti jiných k řešení vlastních situací. Míra informací (vzdělaní) nám pomáhá se přizpůsobit, což nám dovoluje se vyvíjet, díky čemuž přežíváme jako rasa. A přežít chceme, protože jsme život. Avšak to, co potřebujeme k přežití, se odvíjí od toho, čemu věříme.

Begleri se věnujeme proto, že lidstvo posledních pár staletí navytvářelo spoustu přesvědčení, která nejsou v souladu s přežitím. Mozek je z toho zmaten, a tak vyplňuje vědomostní mezery domýšlivostí a v mnohých případech ztrácí schopnost tvárnosti, protože mozek, snažíc si udržet jakousi vnitřní iluzi o tom, jak svět vypadá, se stahuje víc a víc, jako pevný úplet našich monkey fist beadů. Jenže lidský mozek není bead - měl by zůstat tvárný po celou dobu funkce.

Neuroplasticita

Neuroplasticita je vytváření, opakování, posilování nových vzorců, neuro-okruhů, které tvoří strukturu mozku, která se neustále mění. To je design lidského mozku. Pořád se měníme, to je jedna z mála věcí, o které víme, že se velmi pravděpodobně nikdy nezmění. Proto tvrzení jako "nemůžu se změnit" nedávají smysl vůči objektivní realitě. Dávají smysl pouze vůči subjektivitě daného jedince, protože jeho subjektivita je v ten moment v nesouladu s objektivní realitou. Postupným tréninkem se mění samotné vnímání našeho "já" s tím, jak zjišťujeme, že interpretace našeho jsoucna je prchavým výsledkem neuroaktivity v daný moment.

Naše vědomí nedokáže zobrazit celou objektivní realitu. S tou komunikujeme pomocí vztahu mezi vědomím a podvědomím. Naší snahou je tento vztah vybalancovat. K tomu nám pomáhají jednoduchá zjištění, například že vědomí nevnímá nic z vnějšího světa. Stále to stejné, jen jiná slova. Naše vědomí má kontakt pouze se signály zevnitř, ze senzorů a vybudovaných vzorců, neboli zažitých zvyků a přijatých přesvědčení. Platí tedy, že o svých emocích musíme být schopni mluvit a musí nám být dovoleno je cítit. Nejsme zodpovědní za své emoce, a snad ani za pocity, které vyvolávají, pouze za skutky, které jsou výstupem tanečku mezi vědomím a podvědomím. Tento taneček je ještě ke všemu narušován nesmyslnými emocionálními připoutáními.

Sebepoznání

Katarze nastává v moment, kdy si mozek uvědomí, že i staré a silné neuro-okruhy se dají formovat, navzdory rozšířeným dogmatům, které nevzdělaní považují za pravdu, protože jim poskytují elegantní výmluvu a důvod zůstat v sebedestruktivní letargii. Opustit zažité zvyky může působit chaoticky. Chaos je druh řádu, kterému zatím nerozumíme. I begleri může v začátcích působit chaoticky. Postupně se však vzorce objevují a begleri nás učí, že řád vzniká z chaosu, stejně jako může vzniknout ze zla nebo naopak. Záleží na objektivních důsledcích důsledků našich činů (efekt motýlích křídel), ne na subjektivním pohledu založeném na úzkém rámci našich zkušeností. Každý mění svět, ať se mu to líbí, nebo ne, ať se tváří nenápadně a nevinně, jak chce.

Proto je odpovědnost každého člověka naučit se, jak a proč funguje jeho vlastní mozek. S nízkou mírou sebepoznání jsme náchylní k přejímání vzorců z toho, co subjektivně vnímáme jako své prostředí. Všechno se děje zevnitř, jenže s nízkou mírou sebepoznání máme uvnitř venek, dalo by se říct.

Je to tím, že právě aktuální neuroaktivita není v souladu s objektivní realitou, neumí definovat sebe sama, přejímá tak náhodně vytvořené impulsy, nejpravděpodobněji založené na podvědomé výchozí hodnotě – něco, čemu na emocionální úrovni věříme, že nám to pomáhá přežít – spousta lidí netuší, co je žene k jejich činům, které poté zpětně racionalizují. Proto se říká, že každý musí hledat v sobě.

Proto je taková spousta lidí zmatená a chová se vskutku nesmyslně, apaticky, než přijde strach a agrese. Kultivace má smysl a přinese ovoce, je však náročná a pro mnohé v daném prostředí ani nemusí mít trvalý efekt, protože začala příliš pozdě, nefunkční okruhy jsou příliš silné a okolí je spouští znovu a znovu… Z toho důvodu by hlavní pozornost měla mířit na práci s emocionálními připoutáními.

Jednoduchá cesta je fyzicky změnit prostředí, jenže to v praxi zrovna jednoduché není - je tedy důležité cvičit, meditovat a naučit se jíst pro výkon a ne pro chutě, abychom se mohli vzdálit od škodlivých vlivů mentálně - pro mnohé bude překvapením, že efekt je stejný jako fyzický přesun. Ono totiž ve skutečnosti dochází k velkému počtu fyzických přesunů - uvnitř, v naší hlavě. Begleri tu plní roli "berličky" - podpoří tvárnost mozku a přinese odreagování od špatných návyků. A ne jen tak ledajaké - tohle odreagování nás přibližuje k objektivní realitě, není to "dopamin-kick", naopak, slinger je odměněn až poté, co pochopí odstředivou sílu, cit v rukou, časování, zkrátka poté, co utlumí ego a přestane dychtit po hypnotizujícím zážitku. Proto begleri pro mnohé představuje celoživotního společníka.

Svět zítřka

Představte si svět, kdy kolektivní myšlení a vědomá kontextuální provázanost, pravdivost a upřímnost, tabu vykopaná na povrch a zlepšující se rovnováha v lidských hlavách postupně všechny nutí ke změně, neboli smysluplnost se stává intersubjektivitou (být hlupákem již není v módě). Bohatí pomáhají chudým, rodiče mají vyvinutý kvalitní vztah s dětmi, které se tak necítí samy. Lidé akceptují realitu a snaží se jí přizpůsobit, což se projevuje v praktických rovinách - ti, kdo najdou partnera/ku, budou mít dostatečně vyvinutou odolnost a intuici na to, poznat, jestli bude vztah dlouhodobě fungovat; v důsledku tak bude méně zlomených srdcí, méně násilí a opuštěných dětí, které z poškození vzestávají. Zároveň lidé, kteří se cítí jako samotáři, nebudou zneužívaví otroci zábavních programů - místo toho budou vnitřně vedeni k tomu, aby pomáhali potřebným, protože budou na vědomé úrovni vědět, že jsme všichni jedno, takže pomáháním druhým pomáhají sobě.

S tím, jak lidé přijímají protiklady, s úctou k životu z nich vycházející je studují, můžou bok po boku existovat monogamie (vyspělé civilizace > nízká úmrtnost > monogamie dává smysl), polygamie (horší podmínky > vysoká úmrtnost > polygamie dává smysl), různé sexuální orientace (příhodnost adopce dětí pravděpodobně nepřestane existovat jen tak) i samotářství, které tou dobou nebude zdaleka tak samotářské, jak jej vnímáme dnes.

EN: The Begleri Phenomenon: Where Is This All Heading?

Begleri

Begleri is a haptic neurocognitive training device that naturally mobilizes all fingers and trains fine motor skills overall, thereby supporting the process of neuroplasticity. The brain thus becomes more malleable, adaptable, and better able to concentrate. The combination of physical and mental exercise then leads to an improved ability to empathize with various situations and other people. Not to project one’s own experience onto them, but to become their experience, which is beneficial for both parties. One party gains understanding, the other an opportunity to use the experiences of others to resolve their own situations. The amount of information (education) helps us adapt, which allows us to evolve, thanks to which we survive as a species. And we want to survive because we are life. However, what we need to survive depends on our beliefs.

We are dedicated to Begleri because, over the last few centuries, humanity has created many beliefs that are not in harmony with survival. The brain is confused by this, so it fills in the gaps in knowledge with presumption and, in many cases, loses its ability to be malleable, because the brain, trying to maintain a kind of internal illusion of what the world looks like, tightens more and more, like the tight weave of our monkey fist beads. But the human brain is not a bead—it should remain malleable throughout its entire function.

Neuroplasticity

Neuroplasticity is the creation, repetition, and strengthening of new patterns, neurocircuits that form the structure of the brain, which is constantly changing. That is the design of the human brain. We are constantly changing; this is one of the few things we know will very likely never change. That is why statements like “I can’t change” make no sense in relation to objective reality. They make sense only in relation to the subjectivity of the individual in question, because their subjectivity is, at that moment, out of alignment with objective reality. Through gradual training, our very perception of our “self” changes as we realize that the interpretation of our being is a fleeting result of neural activity at that moment.

Our consciousness cannot represent the entirety of objective reality. We communicate with it through the relationship between the conscious and the subconscious. Our goal is to balance this relationship. Simple realizations help us do this, such as the fact that consciousness perceives nothing from the external world. It’s always the same thing, just different words. Our consciousness is in contact only with signals from within—from our sensors and established patterns, or ingrained habits and accepted beliefs. It follows, then, that we must be able to talk about our emotions and must be allowed to feel them. We are not responsible for our emotions, nor perhaps for the feelings they evoke, but only for the actions that result from the dance between the conscious and the subconscious. This dance is, moreover, disrupted by nonsensical emotional attachments.

Self-awareness

Catharsis occurs the moment the brain realizes that even old and powerful neural circuits can be reshaped, despite widespread dogmas that the uneducated take as truth because they provide an elegant excuse and a reason to remain in self-destructive lethargy. Abandoning ingrained habits can seem chaotic. Chaos is a kind of order that we do not yet understand. Even begleri can seem chaotic at first. Gradually, however, patterns emerge, and begleri teaches us that order arises from chaos, just as it can arise from evil—or vice versa. What matters are the objective consequences of our actions (the butterfly effect), not a subjective perspective based on the narrow scope of our experiences. Everyone changes the world, whether they like it or not, no matter how inconspicuous or innocent they may appear.
That is why it is every person’s responsibility to learn how and why their own brain works. With a low degree of self-awareness, we are prone to adopting patterns from what we subjectively perceive as our environment. Everything happens from within, but with a low degree of self-awareness, we have the outside on the inside, so to speak.

This is because current neural activity is not in harmony with objective reality; it cannot define itself, so it adopts randomly generated impulses, most likely based on a subconscious default value—something we believe on an emotional level helps us survive —many people have no idea what drives them to their actions, which they then rationalize in hindsight. That is why it is said that everyone must look within themselves.
That is why so many people are confused and behave in a truly nonsensical, apathetic manner, until fear and aggression set in. Cultivation makes sense and will bear fruit, but it is demanding, and for many in a given environment, it may not even have a lasting effect because it began too late, the dysfunctional patterns are too strong, and the surroundings trigger them again and again… For this reason, the main focus should be on working with emotional attachments.

The simple solution is to physically change one’s environment, but in practice, that isn’t exactly simple—so it’s important to exercise, meditate, and learn to eat for performance rather than for cravings, so that we can distance ourselves from harmful influences mentally—for many, it will come as a surprise that the effect is the same as a physical move. In reality, a large number of physical shifts occur—inside, in our heads. Begleri serve as a “crutch” here—they support the brain’s plasticity and provide a release from bad habits. And not just any relief—this relief brings us closer to objective reality; it’s not a “dopamine kick.” On the contrary, the slinger is rewarded only after understanding centrifugal force, the feel in their hands, and timing—in short, after they subdue their ego and stop craving a hypnotic experience. That is why the begler represents a lifelong companion for many.

The World of Tomorrow

Imagine a world where collective thinking and conscious contextual interconnectedness, truthfulness and sincerity, taboos brought to the surface, and an improving balance in people’s minds are gradually forcing everyone to change—in other words, meaningfulness is becoming intersubjectivity (being a fool is no longer in fashion). The rich help the poor; parents have developed a strong relationship with their children, who thus do not feel alone. People accept reality and strive to adapt to it, which manifests on practical levels—those who find a partner will have sufficiently developed resilience and intuition to recognize whether the relationship will work in the long term; as a result, there will be fewer broken hearts, less violence, and fewer abandoned children rising from their wounds. At the same time, people who feel like loners will not be exploited slaves to entertainment programs—instead, they will be inwardly guided to help those in need, because they will know on a conscious level that we are all one, so by helping others, they help themselves.

As people embrace opposites and study them with respect for the life that arises from them, the following can coexist side by side: monogamy (advanced civilizations > low mortality > monogamy makes sense), polygamy (poorer conditions > high mortality > polygamy makes sense), various sexual orientations (the suitability of child adoption is unlikely to simply cease to exist), and even solitude, which by that time will be far less solitary than we perceive it to be today.