(EN below)

Begleri

Begleri je hmatové neurokognitivní tréninkové zařízení, jež přirozeně rozhýbává všechny prsty a celkově trénuje jemnou motoriku, čímž podporuje proces neuroplasticity. Mozek tak nabývá větší tvárnosti, přizpůsobivosti a lepší schopnosti soustředění. Spojení praktického a mentálního cvičení pak vede ke zlepšení schopnosti promítnout se do různých situací a ostatních lidí. Ne promítnout do nich svoji zkušenost, ale stát se jejich zkušeností, což je prospěšné pro obě strany. Jedna strana dostává pochopení, druhá příležitost použít zkušenosti jiných k řešení vlastních situací. Míra informací (vzdělaní) nám pomáhá se přizpůsobit, což nám dovoluje se vyvíjet, díky čemuž přežíváme jako rasa. A přežít chceme, protože jsme život. Avšak to, co potřebujeme k přežití, se odvíjí od toho, čemu věříme.

Begleri se věnujeme proto, že lidstvo posledních pár staletí navytvářelo spoustu přesvědčení, která nejsou v souladu s přežitím. Mozek je z toho zmaten, a tak vyplňuje vědomostní mezery domýšlivostí a v mnohých případech ztrácí schopnost tvárnosti, protože mozek, snažíc si udržet jakousi vnitřní iluzi o tom, jak svět vypadá, se stahuje víc a víc, jako pevný úplet našich monkey fist beadů. Jenže lidský mozek není bead - měl by zůstat tvárný po celou dobu funkce.

Neuroplasticita

Neuroplasticita je vytváření, opakování, posilování nových vzorců, neuro-okruhů, které tvoří strukturu mozku, která se neustále mění. To je design lidského mozku. Pořád se měníme, to je jedna z mála věcí, o které víme, že se velmi pravděpodobně nikdy nezmění. Proto tvrzení jako "nemůžu se změnit" nedávají smysl vůči objektivní realitě. Dávají smysl pouze vůči subjektivitě daného jedince, protože jeho subjektivita je v ten moment v nesouladu s objektivní realitou. Postupným tréninkem se mění samotné vnímání našeho "já" s tím, jak zjišťujeme, že interpretace našeho jsoucna je prchavým výsledkem neuroaktivity v daný moment.

Naše vědomí nedokáže zobrazit celou objektivní realitu. S tou komunikujeme pomocí vztahu mezi vědomím a podvědomím. Naší snahou je tento vztah vybalancovat. K tomu nám pomáhají jednoduchá zjištění, například že vědomí nevnímá nic z vnějšího světa. Stále to stejné, jen jiná slova. Naše vědomí má kontakt pouze se signály zevnitř, ze senzorů a vybudovaných vzorců, neboli zažitých zvyků a přijatých přesvědčení. Platí tedy, že o svých emocích musíme být schopni mluvit a musí nám být dovoleno je cítit. Nejsme zodpovědní za své emoce, a snad ani za pocity, které vyvolávají, pouze za skutky, které jsou výstupem tanečku mezi vědomím a podvědomím. Tento taneček je ještě ke všemu narušován nesmyslnými emocionálními připoutáními.

Sebepoznání

Katarze nastává v moment, kdy si mozek uvědomí, že i staré a silné neuro-okruhy se dají formovat, navzdory rozšířeným dogmatům, které nevzdělaní považují za pravdu, protože jim poskytují elegantní výmluvu a důvod zůstat v sebedestruktivní letargii. Opustit zažité zvyky může působit chaoticky. Chaos je druh řádu, kterému zatím nerozumíme. I begleri může v začátcích působit chaoticky. Postupně se však vzorce objevují a begleri nás učí, že řád vzniká z chaosu, stejně jako může vzniknout ze zla nebo naopak. Záleží na objektivních důsledcích důsledků našich činů (efekt motýlích křídel), ne na subjektivním pohledu založeném na úzkém rámci našich zkušeností. Každý mění svět, ať se mu to líbí, nebo ne, ať se tváří nenápadně a nevinně, jak chce.

Proto je odpovědnost každého člověka naučit se, jak a proč funguje jeho vlastní mozek. S nízkou mírou sebepoznání jsme náchylní k přejímání vzorců z toho, co subjektivně vnímáme jako své prostředí. Všechno se děje zevnitř, jenže s nízkou mírou sebepoznání máme uvnitř venek, dalo by se říct.

Je to tím, že právě aktuální neuroaktivita není v souladu s objektivní realitou, neumí definovat sebe sama, přejímá tak náhodně vytvořené impulsy, nejpravděpodobněji založené na podvědomé výchozí hodnotě – něco, čemu na emocionální úrovni věříme, že nám to pomáhá přežít – spousta lidí netuší, co je žene k jejich činům, které poté zpětně racionalizují. Proto se říká, že každý musí hledat v sobě.

Proto je taková spousta lidí zmatená a chová se vskutku nesmyslně, apaticky, než přijde strach a agrese. Kultivace má smysl a přinese ovoce, je však náročná a pro mnohé v daném prostředí ani nemusí mít trvalý efekt, protože začala příliš pozdě, nefunkční okruhy jsou příliš silné a okolí je spouští znovu a znovu… Z toho důvodu by hlavní pozornost měla mířit na práci s emocionálními připoutáními.

Jednoduchá cesta je fyzicky změnit prostředí, jenže to v praxi zrovna jednoduché není - je tedy důležité cvičit, meditovat a naučit se jíst pro výkon a ne pro chutě, abychom se mohli vzdálit od škodlivých vlivů mentálně - pro mnohé bude překvapením, že efekt je stejný jako fyzický přesun. Ono totiž ve skutečnosti dochází k velkému počtu fyzických přesunů - uvnitř, v naší hlavě. Begleri tu plní roli "berličky" - podpoří tvárnost mozku a přinese odreagování od špatných návyků. A ne jen tak ledajaké - tohle odreagování nás přibližuje k objektivní realitě, není to "dopamin-kick", naopak, slinger je odměněn až poté, co pochopí odstředivou sílu, cit v rukou, časování, zkrátka poté, co utlumí ego a přestane dychtit po hypnotizujícím zážitku. Proto begleri pro mnohé představuje celoživotního společníka.

Svět zítřka

Představte si svět, kdy kolektivní myšlení a vědomá kontextuální provázanost, pravdivost a upřímnost, tabu vykopaná na povrch a zlepšující se rovnováha v lidských hlavách postupně všechny nutí ke změně, neboli smysluplnost se stává intersubjektivitou (být hlupákem již není v módě). Bohatí pomáhají chudým, rodiče mají vyvinutý kvalitní vztah s dětmi, které se tak necítí samy. Lidé akceptují realitu a snaží se jí přizpůsobit, což se projevuje v praktických rovinách - ti, kdo najdou partnera/ku, budou mít dostatečně vyvinutou odolnost a intuici na to, poznat, jestli bude vztah dlouhodobě fungovat; v důsledku tak bude méně zlomených srdcí, méně násilí a opuštěných dětí, které z poškození vzestávají. Zároveň lidé, kteří se cítí jako samotáři, nebudou zneužívaví otroci zábavních programů - místo toho budou vnitřně vedeni k tomu, aby pomáhali potřebným, protože budou na vědomé úrovni vědět, že jsme všichni jedno, takže pomáháním druhým pomáhají sobě.

S tím, jak lidé přijímají protiklady, s úctou k životu z nich vycházející je studují, můžou bok po boku existovat monogamie (vyspělé civilizace > nízká úmrtnost > monogamie dává smysl), polygamie (horší podmínky > vysoká úmrtnost > polygamie dává smysl), různé sexuální orientace (příhodnost adopce dětí pravděpodobně nepřestane existovat jen tak) i samotářství, které tou dobou nebude zdaleka tak samotářské, jak jej vnímáme dnes.

EN: The Begleri Phenomenon: Where Is This All Heading?

Begleri

Begleri is a haptic neurocognitive training device that naturally mobilizes all fingers and trains fine motor skills overall, thereby supporting the process of neuroplasticity. The brain thus becomes more malleable, adaptable, and better able to concentrate. The combination of physical and mental exercise then leads to an improved ability to empathize with various situations and other people. Not to project one’s own experience onto them, but to become their experience, which is beneficial for both parties. One party gains understanding, the other an opportunity to use the experiences of others to resolve their own situations. The amount of information (education) helps us adapt, which allows us to evolve, thanks to which we survive as a species. And we want to survive because we are life. However, what we need to survive depends on our beliefs.

We are dedicated to Begleri because, over the last few centuries, humanity has created many beliefs that are not in harmony with survival. The brain is confused by this, so it fills in the gaps in knowledge with presumption and, in many cases, loses its ability to be malleable, because the brain, trying to maintain a kind of internal illusion of what the world looks like, tightens more and more, like the tight weave of our monkey fist beads. But the human brain is not a bead—it should remain malleable throughout its entire function.

Neuroplasticity

Neuroplasticity is the creation, repetition, and strengthening of new patterns, neurocircuits that form the structure of the brain, which is constantly changing. That is the design of the human brain. We are constantly changing; this is one of the few things we know will very likely never change. That is why statements like “I can’t change” make no sense in relation to objective reality. They make sense only in relation to the subjectivity of the individual in question, because their subjectivity is, at that moment, out of alignment with objective reality. Through gradual training, our very perception of our “self” changes as we realize that the interpretation of our being is a fleeting result of neural activity at that moment.

Our consciousness cannot represent the entirety of objective reality. We communicate with it through the relationship between the conscious and the subconscious. Our goal is to balance this relationship. Simple realizations help us do this, such as the fact that consciousness perceives nothing from the external world. It’s always the same thing, just different words. Our consciousness is in contact only with signals from within—from our sensors and established patterns, or ingrained habits and accepted beliefs. It follows, then, that we must be able to talk about our emotions and must be allowed to feel them. We are not responsible for our emotions, nor perhaps for the feelings they evoke, but only for the actions that result from the dance between the conscious and the subconscious. This dance is, moreover, disrupted by nonsensical emotional attachments.

Self-awareness

Catharsis occurs the moment the brain realizes that even old and powerful neural circuits can be reshaped, despite widespread dogmas that the uneducated take as truth because they provide an elegant excuse and a reason to remain in self-destructive lethargy. Abandoning ingrained habits can seem chaotic. Chaos is a kind of order that we do not yet understand. Even begleri can seem chaotic at first. Gradually, however, patterns emerge, and begleri teaches us that order arises from chaos, just as it can arise from evil—or vice versa. What matters are the objective consequences of our actions (the butterfly effect), not a subjective perspective based on the narrow scope of our experiences. Everyone changes the world, whether they like it or not, no matter how inconspicuous or innocent they may appear.
That is why it is every person’s responsibility to learn how and why their own brain works. With a low degree of self-awareness, we are prone to adopting patterns from what we subjectively perceive as our environment. Everything happens from within, but with a low degree of self-awareness, we have the outside on the inside, so to speak.

This is because current neural activity is not in harmony with objective reality; it cannot define itself, so it adopts randomly generated impulses, most likely based on a subconscious default value—something we believe on an emotional level helps us survive —many people have no idea what drives them to their actions, which they then rationalize in hindsight. That is why it is said that everyone must look within themselves.
That is why so many people are confused and behave in a truly nonsensical, apathetic manner, until fear and aggression set in. Cultivation makes sense and will bear fruit, but it is demanding, and for many in a given environment, it may not even have a lasting effect because it began too late, the dysfunctional patterns are too strong, and the surroundings trigger them again and again… For this reason, the main focus should be on working with emotional attachments.

The simple solution is to physically change one’s environment, but in practice, that isn’t exactly simple—so it’s important to exercise, meditate, and learn to eat for performance rather than for cravings, so that we can distance ourselves from harmful influences mentally—for many, it will come as a surprise that the effect is the same as a physical move. In reality, a large number of physical shifts occur—inside, in our heads. Begleri serve as a “crutch” here—they support the brain’s plasticity and provide a release from bad habits. And not just any relief—this relief brings us closer to objective reality; it’s not a “dopamine kick.” On the contrary, the slinger is rewarded only after understanding centrifugal force, the feel in their hands, and timing—in short, after they subdue their ego and stop craving a hypnotic experience. That is why the begler represents a lifelong companion for many.

The World of Tomorrow

Imagine a world where collective thinking and conscious contextual interconnectedness, truthfulness and sincerity, taboos brought to the surface, and an improving balance in people’s minds are gradually forcing everyone to change—in other words, meaningfulness is becoming intersubjectivity (being a fool is no longer in fashion). The rich help the poor; parents have developed a strong relationship with their children, who thus do not feel alone. People accept reality and strive to adapt to it, which manifests on practical levels—those who find a partner will have sufficiently developed resilience and intuition to recognize whether the relationship will work in the long term; as a result, there will be fewer broken hearts, less violence, and fewer abandoned children rising from their wounds. At the same time, people who feel like loners will not be exploited slaves to entertainment programs—instead, they will be inwardly guided to help those in need, because they will know on a conscious level that we are all one, so by helping others, they help themselves.

As people embrace opposites and study them with respect for the life that arises from them, the following can coexist side by side: monogamy (advanced civilizations > low mortality > monogamy makes sense), polygamy (poorer conditions > high mortality > polygamy makes sense), various sexual orientations (the suitability of child adoption is unlikely to simply cease to exist), and even solitude, which by that time will be far less solitary than we perceive it to be today.

(ENG below)

Intermezzo nám nakynulo v samostojné video a článek k tomu. Zde najdete vše hezky pohromadě. Z našeho pohledu tenhle vstup zůstane jedním z nejlepších, jednoduše díky vysoké informační i umělecké hodnotě. Doufáme, že říkáme to, co každý ví - od začátku vlastně nechceme nic jiného, než říkat, co každý ví. Děkujeme GPFsyeovi (@GPFsye) za tuto myšlenku, roky zrála v našich poznámkách! Simon si zde zaslouží místo, protože z našeho pohledu navždy zůstane jedním z nejdůležitějších lidí v dějinách našeho počínání.

"KEEP UP THE GOOD WORK", řekl... A to jsme taky udělali.

Tolik slov už bylo použito k nalákání lidí na obsah druhých, takže trochu tápu. Ale hej, tady jde o lidskost, moje cílová skupina jsou „lidé“, takže je vlastně těžké se zaměřit na kohokoli... A nemám čím vás nalákat, potřebuji, abyste mi šli naproti, potřebuji, abyste opravdu poslouchali, potřebuji, abyste se pokusili uvažovat z mého pohledu, proč? Protože se snažím neuvažovat z mého pohledu. Pokud to však uvidím z vašeho pohledu, stejně skončím tím, že budu mluvit o svém pohledu, protože kdybych byl na vašem místě, přemýšlel bych... „Můžu tomuhle člověku věřit?“ To je opravdu velmi nebezpečná otázka – vidíte tu ironii? Hahah! Samozřejmě není na mně, abych na to odpověděl, to ukáže až čas*... Nicméně, mohu alespoň načrtnout odpověď na otázku:

"Kdo to sakra je?"

A teď jsem se donutil stručně popsat svůj pohled. Byl by to pohled chronicky nemocného manžela/otce... Bojoval jsem, abych získal zpět svůj život, a dodnes trpím bolestí a krvácím častěji, než by člověk měl – pokud na mě přijdeš s tím, že „to nech být, věci se prostě rozpadají...“, mohlo by to spustit moje ego, protože sakra jo, děsí mě, že lidé, kteří nemají ponětí o životě a jeho smyslu, rozhodují jen proto, že to umožňuje úplně pokroucená intersubjektivita. Jde o to, že nemůžeme přepsat objektivní realitu. Zkusili jsme to. Během tohoto procesu (mluvíme o několika stoletích) jsme zničili lidstvo a většinu živočišných druhů . Můžeme teď prosím nechat být přemíru her, luxusu, výletů, úzkostného sobectví a naučit se spolupracovat s objektivitou, místo bázlivých pokusů ji zotročit? Život existoval ještě před prožitkem, víte; zdá se, že prožitek, subjektivita, pouhá skutečnost, že jsme schopni vnímat cokoli, nám slouží jako nástroj, abychom mohli žít efektivnější a lepší život. Buďme tedy lepším životem, ano? Jak? Pojďme mluvit o tomhle, místo abychom se zbavovali odpovědnosti, odvraceli zrak a přijímali sebedestrukci... Prosím?

*Čas je pouze naše vnímání akce a reakce, takže jde o interakce. Máme vědomí, které nám umožňuje ovlivňovat tyto interakce („Should I stay or should I go?“). No, „umožňuje“ není správné slovo; je to spíš tak, že jsme vetkáni do celé struktury vesmíru, a tedy do interakcí (času). Takže jak naše akce, tak i nečinnost mají důsledky. Není to čas, kdo rozhoduje. Je to vaše rozhodnutí. Budete pokračovat, nebo se vydáte cestou nejmenšího odporu?

Poznámka: někteří lidé si jistě všimnou, že jsem ve videu použil několik absolutismů... Je to proto, že nikdo nemá čas poslouchat celý kontext, takže to zjednodušuji, a když mě přistihnete, jak se snažím někoho označit za slabého – považuji za slabého svého předchozího, nevzdělaného já... Není to žádný odkaz ani pokus o něčí ponížení. Také to není kázání – je to vzdělávání.
Pokud jsou moje údaje nesprávné, rád bych je opravil. Pokud jsou moje údaje správné, rád bych našel nejlepší možný způsob, jak je sdělit.

Co znamená "Twist your mind?"

Na Facebookové skupině slingerů jsme napsali úvodní zprávu, která mimo jiné vysvětluje, co je to vlastně "Twist your mind"? Co znamená "Zatočte se svou myslí?"

Ahoj všichni, už nějakou dobu se skrýváme ve stínech; i když, připadá nám to spíš jako plazení ke světlu.
Záležitosti, které jsme začali řešit, přesahovaly naše chápání a hlavně se vzdálily od toho, co většina lidí ráda slyší. Museli jsme se tedy opřít o fakta, ujistit se o tom, co jsme objevili, a hlavně to aplikovat do našich životů. Uvědomili jsme si, že to zabere mnohem více času, než jsme čekali. Ale to nevadí. Rozhodli jsme se podělit o náš pokrok. Lukáš se přihlásil dobrovolně. Vrátil se ve svém životě zpět a vybral určité milníky, aby mohl uvést několik praktických příkladů naší práce. Víte, jde o to naučit se přijímat protiklady ve světě, který jako šílená továrna vytváří lidi, kteří jsou impulzivní, binární a lpí na velmi pokroucených hodnotách. Narodili jsme se v tomto prostředí. Museli jsme se tedy přirozeně dost změnit, abychom se přizpůsobili objektivitě.

Jak možná již víte, begleri pomáhá udržovat mozek tvárný, takže proces změny je efektivnější. Kendama, yoyo, begleri, ať už je to cokoli, tyto věci jsou prospěšné na mnoha úrovních... Milujeme begleri, protože nikdy nezestárne a hranice dovedností ("skill-strop") je extrémně vysoká; proto se pro nás stalo jakýmsi společníkem – proto se věnujeme begleri a sebepoznání. Proto také říkáme „TWIST YOUR MIND“ – zdá se, že mysl lidí je tak pokroucená, že jediný způsob, jak to napravit, je přetočit ji na druhou stranu a najít „vodnatou“ rovnováhu... A tvrdě jsme pracovali na tom, abychom se zbavili svých vášní, ale práce zdaleka nekončí...

Na chvíli jsme se pokusili učit, přenadšení z našeho pokroku. Před několika měsíci jsme byli pozváni, abychom představili begleri v České televizi – představili jsme jej jako hmatové neurokognitivní tréninkové zařízení – nechceme se chlubit, jen se snažíme vyjádřit, jak vážně to bereme.
Teď je čas se učit.

O videu Sling for the people - Song of the time

Máme pro vás krátké video. Je označeno jako „intermezzo“, ale nebojte se, je to samostatný kus. Snažil jsem se, aby bylo srozumitelné co nejvíce lidem. A také ho zde stručně převyprávím, aby bylo co nejvíce přístupné... Je velmi pravděpodobné, že objektivita sama o sobě - to, co považujeme za skutečné - se skládá z protikladů. Abychom se vědomě přizpůsobili objektivní realitě (což je obtížné, protože jsme lidé - bytosti, které jsou poháněny podvědomím), používáme čísla, která nám pomáhají „vidět“ skutečný svět. Celou objektivní realitu nelze vidět očima ("možná ji lze slyšet, proto si myslím, že nevidomí lidé vidí nejvíce"); je to zkrátka příliš mnoho dat, než aby je mozek dokázal zpracovat v daný moment.

Čísla nám pomáhají najít společnou řeč a naladit se na objektivitu. Jenže pokud je mozek špatně zapojený, tzn. emocionálně a podvědomě připoutaný k neobjektivním hodnotám, ztrácí svou moc i čísla, protože mozek směruje výstup skrze subjektivitu, jež není v souladu s objektivitou. Naše akce jsou takto ovlivněny tím, co by je ovlivňovat nemělo. Jinými slovy ztrácíme schopnost kriticky uvažovat.

To se musí změnit.

A od toho je begleri.

Ne jako hračka. Ale jako nástroj změny.

ENG: Intermezzo: Sling for the people

Intermezzo has grown into a standalone video and article. Here you will find everything nicely assembled. From our point of view, this entry will remain one of the best, simply because of its high informational and artistic value. We hope we are saying what everyone knows - from the beginning, we have wanted nothing more than to say what everyone knows. We would like to thank GPFsye for this idea, which has been maturing in our notes for years! Simon deserves a place here because, from our point of view, he will forever remain one of the most important people in the history of our endeavors.

"KEEP UP THE GOOD WORK," he said... And so we did.

Countless words were used to lure people into watching someone else's content, so I'm a bit lost here. But hey, this is about humanity, my target audience is "humans" so it's hard actually to target anyone... And I have nothing to lure you on, I need you to walk towards me, I need you to really listen, I need you to try to think from my perspective, why? Because I'm putting in the effort not to think based on my perspective. However, if I see it from your perspective, I'm going to end up talking about my perspective anyway, because if I were you, I'd wonder like... "Can I trust this guy?" That's indeed a very dangerous question - see that irony? Hahah! Not really up to me to answer that, of course, only time will tell*... However, I can at least sketch up the answer for:

"Who the hell is this?"

And now I forced myself to briefly describe my perspective. That'd be the one of a chronically sick husband/father... I fought to get my life back, and I'm in pain, bleeding more often than a human should, still to this day - if you come at me like "let go, things just disappear, why struggle..." I might get ego-triggered because hell yeah, it is scary that people who have no idea about life and purpose are calling shots only because the all messed-up intersubjectivity allows it. The thing is, we can't overwrite objective reality. We tried. We destroyed humanity and most specimens during the process (we're talking about a few centuries only). Now, can we please let go of the extensive amount of games, luxury, trips, anxious selfishness, and learn how to cooperate with objectivity, instead of fearful attempts to enslave it? Life has existed before experience, you know; it seems that experience, subjectivity, the mere fact that we're able to perceive anything, anyhow, serves us as a tool so we can be a more efficient, better Life. Let's be a better Life then, right? How? Where do we draw the line to distinguish what amount of pleasure and comfort is needed from what we can let go of? Let's talk about that, instead of giving away responsibility, looking away, and accepting self-inflicted destruction... Please?

*Time is merely our perception of action and reaction, so it's about interactions. We have awareness, which allows us to influence those interactions. ("Should I stay or should I go?") Well, "allows" is not the right word; it's more like we're woven into the whole fabric of the universe, hence into interactions (time). So, both our actions and inactions have consequences. It's not time that tells. It's your decision. Will you do the follow-up, or will you choose the path of least resistance?

Sidenote: some people will certainly notice that I used several absolutisms... That's because no one has the time to listen to the full context, so I'm simplifying it, and when you catch me trying to label someone as weak - I consider the previous version of me, the uneducated one, weak... It's not a reference of any kind nor an attempt to belittle anyone. Also, this is not to preach - it's to learn.

If my data is incorrect, I'd like to fix it. If my data is correct, I'd like to find the best possible way of communicating it.

What does "Twist your mind" mean? 

We wrote an introductory message on the Facebook group for slingers, which, among other things, explains what "Twist your mind" actually is.

 Hello everyone, we've been hiding in the shadows for some time now, although it feels more like crawling towards the light.

The issues we started to tackle were beyond our understanding and, more importantly, far from what the majority likes to hear. So, we needed to be factually grounded, to be certain about what we discovered, and most importantly, to apply that to our lives. That, as we realized, will take much more time than expected. Nevermind though. We decided to share our progress. Lucas volunteered for that. He went back in his life and pinpointed certain milestones to be able to give some practical examples of our work. You see, it's about learning to accept dualities in a world that, like a mad factory, creates people who are impulsive, binary, and attached to very twisted values. We were born into this environment. So, naturally, we had to change quite a bit to adapt to objectivity.

As you may already know, begleri helps keep the brain formable, making the process of change more effective. Kendama, yo-yo, begleri, whatever it is, these things are beneficial on many levels... We love begleri because it never gets old, and the skill-ceiling is extremely high; that's why it has become a kind of companion for us. That's why we're all about begleri and self-knowledge. That's also why we say "TWIST YOUR MIND" - it seems that people's minds are so twisted that the only way to fix it is to twist them the other way and find a "fluid" balance... And we've worked hard to let go of our passions, but the work is far from over...

For a while, we tried to teach, over-excited by our progress. A few months ago, we were invited to present begleri on Czech television - we presented it as a haptic neurocognitive training device. This is not to brag, we're just trying to express how serious we are about it.

Now it's time to learn.

About video Sling for the people - Song of the time

We have a brief video for you. It's labeled "intermezzo," but don't worry, it's a standalone piece. I tried to make it understandable to as many people as possible. I'll also briefly summarize it here to make it as accessible as possible...

It is very likely that objectivity itself – what we consider to be real – consists of dualities. In order to consciously adapt to the objective reality (which is difficult because we are humans, beings driven by the subconsciousness), we use numbers to help us "see" the real world. The whole objective reality cannot be seen with the eyes ("perhaps it can be heard, which is why I think blind people see the most"); there is simply too much data for the brain to process at any given moment.

Numbers help us find common ground and tune in to objectivity. However, if the brain is wrongly wired, i.e., emotionally and subconsciously attached to non-objective values, even numbers lose their power because the brain channels the output through subjectivity that is not in line with objectivity. Our actions are thus influenced by what should not influence them. In other words, we lose the ability to think critically.

That's what needs to be changed.

That's what begleri is for.

Not as a toy. But as a tool for change.

V dnešním rychlém světě často zapomínáme na ponaučení z minulých krizí. Přitom právě tyto situace odhalují něco zásadního o lidské povaze - jak balancujeme mezi hluboce zakořeněnými tradicemi a nutností přizpůsobit se, zejména když jde o zdraví a přežití. Pojďme se promítnout na jiné místo, do jiné doby. Západní Afrika. Období kolem roku 2014. Události spojené s tehdejším propuknutím epidemie eboly nám připomínají, že schopnost změny není jen reakcí na nebezpečí, ale klíčovým předpokladem pro odolnost a dlouhodobé fungování společnosti.

Tento text není o hledání viníků. Je pozvánkou k zamyšlení nad tím, jak se rozhodujeme v kritických momentech. Během epidemie eboly v západní Africe v letech 2013-2015 byly celé komunity nuceny přehodnotit dlouhodobě zakořeněné zvyky a přesvědčení. Vedle mezinárodní pomoci sehrála zásadní roli právě místní iniciativa. Lidé se rozhodli změnit tradiční pohřební rituály, aby ochránili své blízké a zabránili dalšímu šíření nemoci. Taková změna vyžadovala nejen odvahu, ale i ochotu dát kolektivní bezpečí před kulturní zvyklosti.

Pozoruhodné je, jak rychle k této proměně došlo, jakmile šlo o přežití. Napětí mezi tradičními náboženskými výklady typu „tak to chtěl Bůh“ a racionálními, zdravotně podloženými opatřeními bylo silné a citlivé. Přesto nakonec převážila adaptace. To přirozeně vyvolává otázku: jak jsme na tom my, v moderních společnostech, když čelíme vlastním krizím?

Paradoxně, i přes technologický pokrok a dostupnost informací, my, takzvaní civilizovaní lidé, často reagujeme poněkud necivilizovaně. Při nástupu nových chřipkových kmenů nebo jiných zdravotních hrozeb bývají varování bagatelizována, zejména během svátků a společenských událostí. Mnozí si říkají „mě se to netýká“ - dokud onemocnění nepřijde jako nepříjemné překvapení. Viděli jsme spoustu lidí, kteří vnímali bezpečnostní opatření jako narušení vlastní svobody. Svoboda bez zodpovědnosti není udržitelná.

Ukazuje se, že tento problém je univerzální. Ať už šlo o komunity během epidemie eboly, nebo o nás dnes, máme tendenci racionalizovat chování, které ohrožuje naše zdraví i zdraví ostatních. Právě proto má smysl učit se z cizích zkušeností. Pokud lidé vystavení extrémnímu tlaku dokázali změnit své chování během krátké doby, jsme toho schopni i my - zvlášť tehdy, když jsou varovné signály zcela zřejmé. Jde o naši ochotu přehodnotit nefunkční přesvědčení ve prospěch společného blaha.

EN version: What the crisis can teach us: Ebola, tradition, and the ability to change

In today's fast-paced world, we often forget the lessons learned from past crises. Yet it is precisely these situations that reveal something fundamental about human nature - how we balance deeply rooted traditions with the need to adapt, especially when it comes to health and survival. Let's project ourselves to another place, another time. West Africa. Around 2014. The events surrounding the Ebola outbreak at that time remind us that the ability to change is not just a response to danger, but a key prerequisite for resilience and the long-term functioning of society.

This text is not about finding culprits. It is an invitation to reflect on how we make decisions in critical moments. During the Ebola epidemic in West Africa in 2013-2015, entire communities were forced to rethink long-established customs and beliefs. In addition to international aid, local initiative played a crucial role. People decided to change traditional funeral rituals to protect their loved ones and prevent the further spread of the disease. Such a change required not only courage but also a willingness to put collective safety before cultural customs.

It is remarkable how quickly this transformation took place when survival was at stake. The tension between traditional religious interpretations, such as "it was God's will," and rational, health-based measures was strong and sensitive. Nevertheless, adaptation ultimately prevailed. This naturally raises the question: how do we fare in modern societies when faced with our own crises?

Paradoxically, despite technological advances and the availability of information, we, so-called civilized people, often respond in rather uncivilized ways. When new strains of influenza or other health threats emerge, warnings tend to be downplayed, especially during holidays and social events. Many people say to themselves, "It doesn't concern me" - until the disease comes as an unpleasant surprise. We saw many people perceive safety precautions as a violation of their freedom... Freedom without responsibility is not sustainable.

This problem appears to be universal. Whether it was communities during the Ebola epidemic or us today, we tend to justify behavior that threatens our health and the health of others. That is why it makes sense to learn from the experiences of others. If people under extreme pressure were able to change their behavior in a short period of time, we can do it too - especially when the warning signs are so obvious. It's about our willingness to rethink dysfunctional beliefs for the common good.